„Chůvo! Do prdele!“

Na hlavu mi prší piliny.

Zavros přede mnou okamžitě padne na kolena. „Panebože, netrefil jsem tě, že ne?“

Ohmatám se. Ramena, hlavu, ruce, nohy. Zdá se, že jsem v jednom kuse. „Jsem v pořádku,“ uzavřu to konečně.

„Omlouvám se,“ řekne a nenechá čas na úlevu. „Byl jsem připravený bojovat s čímkoliv, co projde těmi dveřmi.“

Sylas stojí blíž k Lyřině postýlce. Přistoupí blíž, teď k