~Elena~

Rafael se ze všech sil snažil potlačit smích. Ale když mi v břiše zakručelo podruhé, vybuchl.

„To se stává, když spíš do půl dvanácté dopoledne, Eleno.“

Líce mi zahořely. Zabořila jsem se do sedadla a přála si, aby mě to přepychové kožené křeslo celé spolklo.

Doslova jsem prospala celé dopoledne. Když jsem vyšla z pokoje, připadala jsem si jako upír, kterého zasáhlo denní světlo a musí se