~Elena~

Chtěla jsem mu vletět do náruče, vymačkat z něj duši, ale něco mě drželo zpátky.

Ustoupila jsem, pravou rukou si mnula levou paži a pohledem těkala po špičkách svých bot, přičemž jsem si uvědomila, že se musím zout.

Když jsem se podívala za něj, dveře byly stále otevřené.

„Ehm, omluv mě.“ Prosmýkla jsem se kolem Declana, posbírala Thatcherovy květiny a víno a odnesla je do kuchyně. Světlo