~Elena~

Pokaždé, když na hračce změnil nastavení sání, donutil mě hluboký tón Declanova spokojeného smíchu zasténat. Pokud se dá sténat naštvaně, tak jsem to právě udělala. Ještě že nechal náš pokoj odhlučnit, protože i když jsem se snažila potlačit ty naléhavé zvuky, které ze mě vycházely, proti útoku té hračky jsem byla bezmocná.

„Jak se ti vede, zlato?“ Declan se natáhl vedle mě a lízal mi brad