Aria

Tvář mi hořela. Nejen tvář, i můj zatracený krk, ramena, dokonce i špičky uší mi šarlatověly. To se vždycky stávalo, když jsem byla nepříčetná. Když ve mně vzkypěl ten druh vzteku, pro který neexistovala slova, jako vařící se voda. Cítila jsem ho pod kůží, připravený explodovat.

Bože, v tuhle chvíli jsem to všechno nenáviděla.

To rozpačité ponížení mě dusilo. Ten stud, zmatek, bezmoc z to