Aria

Už jsem ani nevěděla, co se to vůbec děje.

Můj mozek jednoduše přestal fungovat. Jeho doteky, jeho hlazení, jeho hlas... panebože, jeho slova. Plížila se mi po celé páteři.

„Jsi celá mokrá, naservírovaná mi jako ten nejdokonalejší chod. Bylo by nezdvořilé si nedopřát. Teď se ani nehni a nech mě si tě vychutnat.“

Co—co to proboha bylo? Kdo takové věci vůbec říká?

Za celých dvacet tři let