Aria

Nikdy jsem neměla pocit, že někam patřím. Ani jednou v životě.

Už v sirotčinci jsem byla to tiché dítě, to, které sedělo samo a zíralo z okna a nic neříkalo. To, které se nesmálo, neplakalo, nebojovalo o pozornost jako ostatní. Prostě jsem jen existovala.

„Je divná. Děti by neměly být tak tiché. Jenom civí. Co je s ní?“ Přesně to kdysi řekl jeden z potenciálních rodičů přímo přede mnou.