Victor

Jakmile se dveře otevřely, můj zrak spočinul na Coleově ruce.

Stále držel Ariu za ruku, hrudník se mu zvedal, jako by právě uběhl maraton. S úlevou si povzdechl a dokonce měl tu drzost se usmát, jako by byl hrdý na to, že ji sem dotáhl přesně včas, než mohla schůze začít.

Obočí se mu stáhlo, prsty mu zacukaly. „Hm? Proč mám pocit, že na mě někdo zírá?“ zamumlal si pod fousy a poškrábal