Aria

„Nádhera, že?“ z mých představ mě vytrhl hlas pana Declana.

Otočila jsem se k němu. Pozoroval dav a na rtech mu pohrával drobný, spokojený úsměv.

„Bohu díky, že jste pro to doporučila ten velký sál,“ řekl. „Kdybychom vybrali ten menší, teď bychom se topili ve stížnostech.“

Přikývla jsem a snažila se skrýt, jak moc mimo rovnováhu se cítím. „Ano, je to vážně nádhera.“

Krátce přikývl, se st