Victor

Opřel jsem se v křesle, svraštil obočí a prohlížel si muže, který seděl naproti mně. On naopak vypadal až příliš uvolněně, na rtech mu pohrával sebevědomý úsměv, jako by už předem rozhodl o výsledku ve svůj prospěch. Prsty měl ležérně položené na stole, naklonil se dopředu a oči mu zářily zájmem, jako predátorovi, který si je jistý, že jeho kořist už nemá kam utéct.

„Takže, co myslíte...“