Victor

Pohlédl jsem dolů na Ariu a na rtech mi pohrával pobavený úsměv, když jsem si prohlížel její výraz. Vypadala v pasti, zahnána do kouta vlastními volbami a myšlenkami, jako laň oslněná reflektory, až na to, že se zrovna moc nesnažila uniknout. Spíš vypadala, že sama neví, jestli chce utéct, nebo zůstat přesně tam, kde je.

Miloval jsem to.

Miloval jsem sledovat, jak se pod mým pohledem oš