Aria

Pomalu jsem otevřela dveře a vešla do pokoje.

Okamžitě mě zalilo jasné světlo, ani zdaleka to nepřipomínalo ten ponurý, bez života působící prostor, který jsem si pamatovala z minula.

Na chvíli jsem tam jen stála, mrkala, jak si mé oči přivykaly, a vstřebávala tu změnu. Stěny už nebyly holé, všude byly nalepené barevné kresby. Bylo to nerovnoměrné a neuspořádané, ale plné života. Na malém