Aria

Opřela jsem se v křesle dozadu a zvedla ruku ke krku, pomalu si ho masírovala, abych zmírnila tu tupou bolest, která se mi tam usadila po celém dni nekonečných schůzek, procházení dokumentů a rozhovorů, které jakoby nikdy neměly skončit.

Moje tělo se cítilo ztěžklé.

Ze druhé strany stolu ke mně vzhlédla má asistentka a jemně se usmála. Výraz měla vřelý a chápavý.

„Musíte být unavená,“ řek