Sienniny oči plály ohněm, když uviděla nahou Vivienne klečet na kolenou, její ústa obemknutá kolem Rykerova ptáka, zatímco on seděl na pohovce, pohlcen rozkoší, což se dalo vyvodit z jeho hlasitého sténání. Její a Rykerovo oblečení bylo rozházené po celé podlaze. Sienna zuřila, cítila, jak se jí chvěje tělo. Nešlo o to, co dělali, ale spíš o to, kde se to dělo. Bylo to absurdní a nechutné, chtělo se jí zvracet. Tak či onak se kvůli Rykerovi ovládla a pokusila se projít do svého pokoje.

„Ty už jsi zpátky,“ vydechl Ryker, zatímco odstrkával Vivienne a snažil se najít něco, čím by zakryl svou nahotu.

„Tohle jsi chtěl, abych přišla a viděla?“ Sienna nedokázala říct, co bylo lepší. Její domov, nebo pokoj, ve kterém se probudila. Prodírala se rozházeným obývacím pokojem, přičemž se věci, které vyndala z auta, rozsypaly po podlaze, když z nich kvůli šoku uvolnila sevření.

Ryker uviděl košili a oblek, které pro něj Sienna vybrala, a polil ho stud. Sienně na něm záleželo mnohem víc než jeho takzvané přítelkyni. Ta od něj jen něco vyžadovala, ale nikdy mu nepodala pomocnou ruku. Jediné, v čem byla dobrá, bylo to, co dělala na kolenou.

„Omlouvám se,“ naléhala. Rykerovým tónem se prolínala vina. „Přísahám, že jakmile si najdu práci, převezmu placení účtů.“

Sienna se odmlčela a zadívala se na něj. „Já si nestěžuju, Rykere, nevadí mi, když ji sem přivedeš, ale ať to všechno zůstane v mezích tvého pokoje. Netahejte to na veřejnost a nezamořujte obývák, to je všechno, o co tě žádám,“ vysvětlila Sienna stroze. Neschvalovala, že si Vivienne vodí do jejího bytu, ale byl dospělý a ona ho nemohla omezovat jen proto, že platila účty. Stále jí na něm záleželo a nechtěla, aby propadl depresi.

„Slibuju, že už se to nikdy nestane. Díky za ten oblek. Jsi ta nejlepší,“ Ryker na sobě měl jen boxerky a přišoural se k Sienně, aby jí vtiskl polibek na tvář, ale ta ustoupila a on se zarazil. Začal v něm hlodat pocit trapnosti.

„Věnuj se své přítelkyni, já se jdu trochu vyspat,“ pronesla Sienna vážně. Právě se chystala vejít do svého pokoje, když uslyšela ostrý hlas.

„Hele, ty už jsi zpátky, a to sis všechny tyhle cucáky pořídila za jedinou noc?“ Vivienne se oblékla a vyzývavě na ni zírala. Slyšela Rykera, jak se Siennou mluví po telefonu, a udělala to, co udělala, aby se jí vysmála. Její nenávist k jejich vztahu neznala mezí.

Rykerův pohled potemněl, když zachytil cucáky rozeseté po Siennině krku. Pocit viny mu dřív nedal příležitost podívat se na ni zblízka. Začal v něm klíčit hněv. „Co ti udělal?“

„Jsem dospělá, Ryku, zvládla jsem to. Potřebuju si odpočinout,“ zněla Sienna nenuceně, ale po dnešním setkání ji to stále bolelo. Litovala, že Rykera do klubu pozvala, ale ze všeho nejvíc cítila, že tam vůbec neměla chodit.

„Udělám ti snídani, dobře?“ Ryker se snažil udělat něco, aby ze sebe smyl pocit viny, ale Vivienne to podráždilo. Uvědomila si, že láska, kterou ti dva sdílejí, je příliš silná, a tak si vymyslela výmluvu.

„Už musím jít. Zrovna mi volala máma,“ prohodila nenuceně. Ubohá výmluva, protože její telefon vůbec nezazvonil.

Zděsila se, když jí Sienna zatarasila cestu: „Ještě neodcházíš. Ne dokud mi neřekneš, co jsi mi hodila do pití.“

„Máš halucinace? O čem to mluvíš?“ snažila se Vivienne hrát neviňátko.

„Jo, o čem to mluví?“ Rykerův tón byl vážný.

Vivienne zůstala zaskočená. „Ty jí věříš? Že jsem ji zdrogovala?“

„Podívej, Vivienne, já znám svou míru a té jsem se ani nepřiblížila. Potom, co jsem vypila to, cos mi dala, jsem se zbláznila a vyváděla hlouposti. Já tě neobviňuju. Jen chci vědět, co to bylo,“ vysvětlila Sienna, tentokrát klidně, a Vivienne jí na to podle očekávání skočila.

„Ach, to bylo jen afrodiziakum,“ prozradila ležérně.

Ryker zbledl. Od své přítelkyně nikdy takový úmysl nečekal. „Afro co? Ty?“

„Ale no tak, stejně by k tomu poprvé někdy muselo dojít. Záleželo snad na tom, s kým se to stane?“ Vivienne neprojevila žádnou lítost. Kdyby měla další příležitost, udělala by to znovu.

Ale Siennu to hluboce zranilo. Vivienne vstoupila Rykerovi do života a provede jí tohle. Její první dar, který plánovala dát životní lásce – o níž si dříve myslela, že jí je Ryker –, je teď darován cizinci. Nedokázala ovládnout svou zuřivost: „Ano, záleželo, a teď prostě vypadni z mého domu.“

Vivienne to nevyvedlo z míry a zadívala se na Rykera. „Budeš se koukat, jak mě vyhazuje?“

„Sama jsi řekla, že odcházíš.“ Ryker tentokrát neskrýval své zklamání a řekl to chladně. Vivienne se zhluboka nadechla a vyrazila ze dveří. Věděla, že to tentokrát přehnala, ale závist jí nedovolila se omluvit.

„Podívej. Je mi to tak líto. Vynahradím ti to, přísahám.“ Ryker se obrátil k Sienně a začal prosit, hned jak Vivienne vyšla ven.

„To je jedno, jdu do svého pokoje,“ Sienna opustila Rykera a zamířila k sobě, ale on ji následoval. Přivedl ji do obrovských potíží a nedokázal si to odpustit.

„Tak mi to prosím řekni. Co se stalo?“ Posadil se na její postel a zeptal se jemně, ze slov mu čišela upřímná starost. Sienna věděla, že by jí Ryker nikdy záměrně neublížil, a rychle všechno hodila za hlavu. Konec konců byli zase spolu, úplně sami. S Rykerem se cítila tak uvolněně, že by mu dokázala říct cokoliv, ale v žaludku jí zakručelo: „Mám hlad.“

Ryker vycítil, že ještě nemá náladu o tom mluvit, a vstal: „Fajn, uvařím ti, ale později mi musíš říct, co se stalo. Platí?“

„Dobře,“ zamumlala Sienna a šla se vykoupat. Stále se cítila nepříjemně.

Ryker připravil toasty s kávou, a protože Sienna ještě nevyšla z koupelny, zašel do garáže zkontrolovat její auto. Vždycky se staral o to, aby ho měla v dobrém stavu. To bylo to nejmenší, co mohl za všechnu Sienninu laskavost udělat. Když se vrátil, tvářil se ustaraně. Sienna právě jedla svou snídani u malého jídelního stolu.

„Měla jsi nehodu?“ Byl ještě ustaranější a naštvaný sám na sebe, že na Siennu nemá tolik času jako dřív, ale byli to nejlepší přátelé a Vivienne byla jeho budoucnost. Byla to ta, se kterou se ožení, a proto bylo správné, aby s ní trávil víc času.

„Bylo to spíš takové to – narazit a ujet,“ prohodila nenuceně.

„Doufám, že tě nezachytily kamery. Nechám to auto opravit,“ otočil se ke dveřím.

„Teď na to nejsou peníze, ale dostala jsem novou práci a v pondělí budu mít dost. Můžeš to auto dát do servisu v úterý.“

Ryker u dveří ztuhl. „Novou práci? Proč jsi mi o tom neřekla?“

„Jak jsem ti to mohla říct, když nemáme ani šanci si promluvit? Už to nejsme my, a já to chápu,“ chabě se usmála.

„Sienno, ať se stane cokoliv, vždycky tu pro tebe budu, navždy zůstaneme těmi nejlepšími přáteli,“ rozvedl to.

„To ráda slyším, já totiž nabourala...“ Právě se mu chystala říct, co se stalo v kanceláři, když Rykerovi začal zvonit telefon a Sienna se soustředila na své jídlo. „To je Vivienne, že? Můžeš jít,“ řekla, když hovor ukončil. Ryker jí věnoval ustaraný pohled a pak vyšel ze dveří.

Po jídle si Sienna vzala léky a šla spát. Druhý den se Ryker nevrátil a všude byl klid. Sienna usoudila, že bude nejlepší mu nevolat. Jeho čas teď patřil jeho Vivienne. Byla to bolestná pravda. I když to třeba sám nechtěl přiznat, Vivienne byla jeho prioritou.

Sienna strávila den praním a úklidem bytu. Když byla hotová, udělala si oběd a najedla se. Zbytek dne si na telefonu přečetla jednu nebo dvě knihy, pak si zahrála Zumu a šla si lehnout. Bylo už pozdě, když uslyšela hlasy. Ryker si sem Vivienne musel zase přivést. Vůbec se jí ta představa nezamlouvala, ale nestěžovala si, ani nevyšla z pokoje.

Následující ráno se probudila brzy, oblékla se a vyrazila do nové firmy. Naštěstí tentokrát Ryker spal s Vivienne ve svém pokoji. Musel se sice vrátit pozdě, ale přesto jí stihl umýt auto. U srdce ji zahřálo a koutky rtů se jí zvlnily do úsměvu. Odjela do firmy a ohlásila se v kanceláři lidských zdrojů.

„Jsem rád, že jste tady,“ zvolal Preston nadšeně. Sienna odpověděla úsměvem, zatímco Preston pokračoval v řeči. „Zasedání představenstva za chvíli začíná. Vezměte si tenhle iPad. Po schůzi vás zavedu do vaší kanceláře,“ řekl, vrazil jí iPad do ruky a vedl ji do zasedací místnosti. Když tam dorazila, otřely se o ni tázavé pohledy.

Oděná do šedých šatů po kolena s rozpuštěnými vlasy, byla Sienna úchvatná. Použila trochu víc make-upu kvůli cucákům, které ještě úplně nezmizely. Sienna však ztuhla, když uviděla pár očí, jež se na ni upíraly.

Srdce jí vynechalo úder. Ne, možná dva nebo tři. Byla to známá tvář. Ach, to byl ten muž z klubu, se kterým se probudila v posteli. Co tady dělá? Cítila, jak se jí točí hlava a mysl se jí mlží.