Elara

„Ahoj, Elaro,“ pronese Vespera a pěstěnou rukou si hodí blonďatou kudrnu přes rameno. „To je ale náhoda, že tě tu vidím.“

Ztuhnu ve dveřích do obývacího pokoje a najednou se v místě, které bylo kdysi mým domovem, cítím nepatřičně. Kaelen sedí v křesle naproti Vespery, která se tyčí na okraji pohovky v jemných fialových šatech. Vypadá sošně jako vždy.

Mezi nimi leží hromada papírů a stačí mi