Elara

Zevranova tvář je mírně zarudlá, jak stojí naproti mně a napíná bicepsy. Poznáte na něm, že se zmítá mezi tím, že se mu chce smát, a naprostými rozpaky ze své volby portrétu.

„Jste si jistá, že to není moc?“ zeptá se už snad podesáté od chvíle, co jsme začali. „Nebude si myslet, že je to divné?“

Nemůžu se ubránit smíchu. „Zevrane, je to v pořádku. A pokud by měla problém s tím, že vybereš ta