Elara

Jakmile jsme sami, otočím se ke Kianovi. Už je zase ve své kůži, usmívá se a spokojeně se láduje toastem a kousky jablka. Ten pohled způsobí, že led kolem mého srdce trochu roztaje, a když procházím kolem něj, rozcuchám mu vlasy.

Naleju mu sklenici mléka a pak jednu i sobě, jen tak, a sednu si vedle něj. Vezme sklenici oběma rukama, pořádně si přihne a pak se vrátí k toastu.

„Jsi si jistý, ž