Kaelen a Elara

Kaelen

Sleduji Elaru, jak vybíhá z galerie, a něco se ve mně láme. Bolest v její tváři, slzy v jejích očích – to všechno způsobily Vesperiny lži. Moje slabost, že jsem tohle divadlo nechal trvat tak dlouho.

Už dost.

Rázně se vracím do hlavní síně a hledám Vesperu. Stojí u Elařina obrazu „Červená nit“, v pěstěných prstech ladně svírá sklenku na šampaňské a směje se s jakýmisi bohatým