Elara

Kaelen vděčně přijímá limonádu a já nemůžu jinak než sledovat, jak se mu při polykání pohybuje hrdlo a jak mu krůpěj potu stéká po krku a mizí pod límcem. Nikdy předtím jsem ho takhle neviděla – špinavého, zpoceného, s vlasy rozcuchanými od práce a ne upravenými pro veřejnost.

Líbí se mi to. Líbí se mi to mnohem víc, než jsem čekala.

„To je dobré,“ řekne poté, co na jeden zátah vypije půlku