Elara

Kaelen se ke mně otočí, když později zastavíme u mého bytového domu. „Zdálo se, že tě mají rádi.“

„Tvoji rodiče?“ zeptám se a pohlédnu na něj. „Jo, byli fajn. Zvlášť po tom divném prvním setkání.“

Vydá ze sebe neurčitý zvuk, chvíli zírá z čelního skla a pak vypne motor. Jeho profil je v tlumeném světle pouličních lamp ostrý, čelist zaťatou.

„Co je?“ vyptávám se, vycítím totiž, že mi něco neř