Elara

„Opatrně, vystup sem,“ zamumlá Kaelen a jeho ruka pevně spočívá na mých bedrech, zatímco mě vede vpřed.

Šátek na očích je měkký, příjemně chladí na kůži a dokonale blokuje veškeré světlo. Mám ho na sobě už dvacet minut, od chvíle, kdy jsme nasedli do auta, a zvědavost mě přímo sžírá. Kam mě proboha Kaelen veze?

„Ještě jeden krok,“ řekne. „Už jsme skoro tam.“

Poznám, že jsme uvnitř. Vzduch je