Elara

Kroky mi teď po všech těch hodinách tréninku jdou tak přirozeně jako dýchání, tedy dokud nespustím oči z Kaelena. A jak bych mohla, když se na mě shora usmívá, ten zatracený pramen vlasů mu padá do čela a lesní zelené oči mu září v záři lustrů?

Jak se pohybujeme, dav kolem nás ustupuje. Najednou jsme tu jen já a Kaelen a pohybujeme se jako jeden po lesklé podlaze tanečního sálu.

Provedeme do