Elara

Kaelen nohou rozrazí dveře ložnice a dává přitom pozor, abych se neuhodila hlavou o rám. Velkými okny dovnitř proudí měsíční svit, zatímco mě jemně pokládá na nadýchanou přikrývku postele.

Dlouhou chvíli ani jeden z nás nepromluví. Vznáší se nade mnou, obě ruce pevně zabořené do matrace po obou stranách mé hlavy. Jen se jeden do druhého vpíjíme pohledem, zkoumáme se v měsíčním světle; hltám