Elara

Pozoruji Kiana od stolu na terase z tepaného železa, kde si s matkou a Kaelenem dáváme sobotní odpolední čaj. Pobíhá po trávníku, hihňá se, jak honí motýly, a jeho tmavé vlasy zachycují sluneční paprsky. Každou chvíli radostně vypískne, když mu nějaký přistane na nataženém prstu.

„Má tolik energie,“ podotkne moje matka a usrkne čaje. „Caius byl v tomhle věku stejný. Neudržel se v klidu víc n