Elara

Hvězdy visí nízko na noční obloze, drobné diamanty rozeseté po plátně inkoustové černě. Pod balkonem v dálce jasně plane oheň v ohništi. Tmavé siluety se kolem něj pohupují a pohybují, lidé tančí, prolínají se a smějí.

Smějí se nám? Mně? Mému veřejnému ponížení?

Nebo už zapomněli, protože náš osobní život je pro ně jen pomíjivá zábava? Něco, co se rozžvýká a vyplivne?

Přitisknu ruce na stude