Kaelen

Nevím, kolik dní už uběhlo. Dva? Tři? Pět? Vím jen to, že se mi mysl zamžila, že jsem ztratil veškerou kontrolu. Můj vlk převzal kontrolu ten večer, kdy na mě Verena kývla, a z toho oparu jsem se od té doby nedostal.

Verena je pro mě vším. Její vůně. Její dotek. Její hlas.

„Družka. Družka. Družka.“

To slovo mnou pulzuje v tandemu s mým vlastním tlukotem srdce a přehlušuje všechno ostatní. R