Elara

Kian už několik hodin spí. Garrick už dávno odešel, odšoural se po schodech dolů do svého vlastního bytu. V bytě je ticho, kromě jemného praskání gramofonu v rohu obývacího pokoje, a my s Kaelenem máme daleko do spánku.

Pomalu se pohupujeme do rytmu tiché hudby, naše nohy se stěží pohybují po tvrdé dřevěné podlaze. Tohle mi připomíná staré časy, šťastné dny, kdy jsme přesně takhle tančili na