Voktorovi se zdálo o snovém místě, naprosto klidném a tichém. Jak procházel parkem, padl jeho pohled na malé koťátko schované pod stromem, a když vidělo, že se blíží, ucouvlo.

„To je v pořádku. Neublížím ti,“ řekl, dřepl si před něj a natáhl ruku, aniž by s ním přerušil oční kontakt. Nemohl skrýt úsměv; to koťátko mu připomínalo Kaelen. Koťátko pomalu udělalo pár kroků a otřelo se čumáčkem o jeho