Patříš mi, Elaro. Nikdy tě neopustím.

Na posteli mého profesora.

Kapitola 63.

Vivia vešla do domu a zamířila přímo do matčina pokoje.

„Matko...“ zavolala a v hlase se jí zračila špetka štěstí.

„Čemu vděčím za ten krásný úsměv? Už ji máš v hrsti?“

„Dobré zprávy jsou dobré zprávy, ne?“

„Samozřejmě, krásko! To jsou.“

Vivia se usmála a posadila se na pohovku v matčině pokoji.

„Ti neschopní chlapi mi z