Druhý den seděl Kov ve svém křesle s temným výrazem ve tváři. Nemohl uvěřit, že ho Elara po tom všem, čím si prošli, prostě jen tak odmítla.

Kaelen k němu přišel probrat nějaké záležitosti, ale Kov byl příliš rozrušený, než aby se dokázal na cokoli soustředit.

„Dobrá šéfe, prostě se na rovinu zeptám. Co se děje s tvým ksichtem?“ zeptal se Kaelen.

„Co by s ním mělo být?“ vyštěkl podrážděně Kov.

„Tv