Dívka sevřela Kaelii ruku, jako by to byla jediná věc, která ji drží nad vodou, aby se neutopila. V jejích prosebných očích plála naděje.

„Sejdeme se tady zítra v devět,“ povzdechla si Kaelie a jemně dívce zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho. „Uvidím, co pro tvou babičku budu moci udělat.“

„Děkuju.“ Dívčina tvář se rozzářila, ale pak stejně rychle pohasla. „Ale... nemám žádné peníze, abych vám