„Jak bych mohla zemřít, když vy jste všichni pořád naživu?“ řekla Kaelie tiše, natáhla se a setřela z Blaykových rtů krev. Ta živá červeň připomínala vlákno spoutávající duši.

„Kašli! Kašli! Tys... Ty jsi už věděla, že po tobě půjdeme? Bylo to dneska všechno součástí tvého plánu?“ Blayk se prudce rozkašlal; oči měl rudé jako krev.

„Nevěděla,“ odvětila Kaelie a sklopila zrak. Štípla ho do tváře tak