Julianne se sebekriticky usmála a v hrudi se jí usadila známá bolest.

„Pomůžu ti je najít,“ řekla tiše Kaelie a vzala Julianne za ruku. „Až přijde čas, budeš se jich moct zeptat, proč se tě nikdy nepokusili najít.“

Julianne ze sebe vydala sotva slyšitelný povzdech. „Děj se, co děj.“

Julianne už nebyla malé dítě. Dávno vyrostla z věku, kdy potřebovala tenhle druh útěchy.

Některá pouta s přibývající