VAE

„Prosím...“ hlesla jsem, když se přiblížil.

Ani jsem přesně nevěděla, o co prosím – nezabíjej mě. Jdi ode mě pryč. Pusť mě.

Jen jsem věděla, že nechci zemřít.

Ale on šel dál. Jeho hněv z něj sálal v dusivých vlnách, byl stejně hmatatelný jako vůně cedrového dřeva, kouře a whisky, která se na něm držela.

Když nade mnou zvedl nůž – ten samý, kterým zabil pět mužů – rty se mi pootevřely hrůzou v