Málem jsem vyskočila z kůže. Ručník mi málem vyklouzl z rukou, jak jsem zavrávorala dozadu a křečovitě ho přitiskla k tělu.

Otočila jsem se za hlasem, a v momentě, kdy ho mé oči našly, jsem zapomněla dýchat.

Stál v zastíněném rohu u knihovny – v tom zatraceném temném rohu, který jako by vždycky pohlcoval víc světla, než by měl. Opíral se tam, jako by mu to tu patřilo: paže zkřížené na prsou, jednu