Z tváře mi vyprchala barva.

Srdce mi nejenže spadlo do kalhot; sbalilo si kufry, vyskočilo z okna a stoplo si odvoz do jiné země.

Ta Ruska nahodila úsměv až příliš zvrácený na to, aby byl tak úchvatný.

„Funguje to? Kdo je ten šťastný náhradník? Nějaký kluk z tvých snů, nad kterým jsi slintala na střední?“

„Přestaňte,“ procedila jsem šeptem a očima těkala ke dveřím Nihilusovy kanceláře.

Panebože.

„