Jeho potetovaná ruka mi přejela po tváři a pevně mě chytila za vlasy.

„Nihile, prosím... Prosím.“

Ale moje prosby ignoroval a přibližoval můj obličej k hladině vody. Byla jsem tak blízko, že jsem cítila, jak na mě ten chlad dýchá.

Vydala jsem zvuk, který nebyl slovem ani výkřikem. Jen čistý, hluboký děs.

Do prdele.

„Věděla jsi, Vae,“ zachroptěl mi hlas blízko u ucha, „že většina lidí ve skutečnost