Až když klika u dveří mého pokoje cvakla, ta bolest, kterou jsem pod stolem dusila, se prodrala ven. Tlačila mi na žebra a podlamovala kolena.

Třesoucími se prsty jsem přešla ke stolu a rozevřela skicák. Nechala jsem tužku klouzat po papíře, než se mi rozskočí srdce, nechala ji krvácet tvary na stránku.

O deset minut později ležely na podlaze čtyři zmačkané papíry. Zasténala jsem, zvedla skicák a