Pootevřela jsem rty a čekala, až si sedne na místo řidiče. „Je pozdě. Kam jedeme?“

„Uvidíš.“ Ani se nepodíval mým směrem, když startoval auto.

Hlédla jsem na své oblečení. „N-no, nejsem ani oblečená. Mohl jsi mi říct, že budeme—...“

„Neberu tě na večeři, Zelenko. Tvoje domácí souprava stačí.“

Město se rozplynulo v třicetiminutovou stuhu sodíkových světel a zavřených výloh. Odbočili jsme do tišší u