Po tváři mi stekla slza.

Zvedl se ze židle a přešel k vedlejšímu stolu, kde čekala nedopitá láhev Sassicaia. Sledovala jsem ho, jak nalévá do sklenice a pak se ke mně vrací s jednou rukou ležérně v kapse, jako bychom byli uprostřed nenuceného hovoru.

Přiložil sklenici k mým sevřeným rtům. Jen jsem na něj zlostně vzhlížela a rty ani nepohnula.

„Myslel jsem, že budeš mít chuť. Stala se z tebe docela