Trochu jí poklesla čelist; mezi námi visela pauza jako čárka v souvětí.

„Pokud vycouváte, přiznáváte, že víte, že to dokážu.“

Její rty se pohnuly beze zvuku, jako by ta slova byla plachá. Ani nevěděla, jak v takových rozhovorech chodit.

„Dobře,“ zašeptala nakonec pod fousy.

Bylo to lehkomyslné. Nečetl jsem pro potěšení už příliš dlouho. Ani jsem nevěděl, jak jsem se v tomhle rozhovoru s Vae ocitl.