VAE

„Byla jsi stvořena pro mě, Verdant.“

„Jsi moje už od tvých sedmi let.“

„Nemáš tušení, jak sakra jsem tebou posedlý.“

Seděla jsem u stolu a pracovala na skice. Vidění bylo rozmazané, neviděla jsem, na čem pracuji.

Pak za mě vešel on. Bylo na něm něco povědomého.

Neotočila jsem se, abych se na něj podívala, ale cítila jsem ho. Byl to Nihilus. Řezbář.

„Docela působivé. Ty šaty, myslím.“ Pochválil