„N—ne. Vůbec ne.“

Nasadila jsem opravdový úsměv — sice roztřesený, ale opravdový — a nastoupila.

Vonělo to tam jím a zvláštním způsobem mi to dělalo dobře.

Zavřela jsem oči, nadechla se a snažila se uklidnit válku, která se mi v hlavě snažila rozpoutat. Vdechovala jsem jeho vůni a zaháněla své myšlenky k těm světlým stránkám: můj zákazník z knihkupectví; první muž, se kterým jsem jela autobusem; m