Držela jsem hlavu skloněnou, zatímco mi tělem otřásaly vzlyky. Zůstal tiše, a já se ani nemusela podívat nahoru, abych věděla, že mě pozoruje. Že studuje mou zkázu. Že měří mou mizerii.

Byla jsem tak vystrašená. Tak moc jsem se ho bála. Ale ze všeho nejvíc jsem ho nenáviděla. Nenáviděla jsem ho za to, co mi udělal.

Můj pláč zeslábl do tichých zlomených vzdechů, než jsem konečně uslyšela jeho hlas.