Pohled Elary

Zprvu jsem Vespeře nechtěla věřit. Přece jen jsem Amaru nechala v bezpečí doma u tety Grety. V sebeuspokojení ve Vespeřině hlase, spojeném s mou vlastní nervózní intuicí, však bylo něco, co mě přimělo uvěřit, že říká pravdu.

Přesto jsem potřebovala potvrzení, než dám všanc vlastní život.

„Chci slyšet její hlas,“ prohlásila jsem. „Jestli Amaru opravdu máš a ona žije, chci ji slyšet.“

„