Elis se třásla jako osika. Jakmile se jí vrátilo vědomí, okamžitě ji zaplavila lítost. Ale víc než lítost cítila děs. Temný, ledový děs. Měla oči dokořán stejně jako ústa. Byla ohromena svým vlastním činem. Jak se to mohlo stát?

Okamžitě se jí do očí nahrnuly slzy. Její čas vypršel. Věděla, že tohle pro ni neskončí dobře. Neměla na něj vztáhnout ruku, a už vůbec ne na něj. Na muže, který zabíjí na