Pokojem se rozléhalo vrzání postele narážející do zdi, jak Cillian vrážel do své ženy stále silněji a rychleji a hlasitě u toho sténal.

„Mi... miláčku... ta... ach... postel... Panebože... dělá to h-l-u-k,“ vydechla Vivian zadýchaně, protože kvůli Cillianovým hlubokým přírazům se jí jen těžko mluvilo.

„Je mi to jedno,“ odvětil Cillian a ještě zrychlil tempo, zatímco se snažil přimět Vivian ke křik