V neděli jsem se vzbudila a dokázala jsem v klidu posnídat, dokud mi mozek nepřipomněl, že jsem si včera večer psala s Rykerem. Trvalo jen o vteřinu déle, než jsem si vzpomněla, co přesně jsem psala. Ztuhla jsem uprostřed nalévání další kávy. To ne. To jsem nemohla udělat, pomyslela jsem si, zatímco jsem zanechala honu na kávu, popadla telefon a pročítala si včerejší zprávy. Byla jsem si jistá, že