„Mezi časem, kdy máme být v kavárně, a začátkem filmu budeme mít dvě a půl hodiny. To by mělo stačit, ne?“ zeptal se mě Ryker.

„Bohatě. Nemyslím si, že tam musíme zůstat tak dlouho. Jen tak dlouho, abychom se ujistili, že je všechno v pořádku, a pak můžeme odejít, kdy se nám zachce. Máme si vzít nějaký převlek?“ navrhla jsem. Ryker se na mě podíval a viděla jsem, že se ze všech sil snaží potlačit