Zaklepal jsem na Maddoxovy dveře a vešel dovnitř. Rychle se snažil něco zastrčit do zásuvky.

„Co to schováváš?“ zeptal jsem se, protože jsem ho nikdy nic podobného dělat neviděl.

„Niff,“ odpověděl a z úst mu přitom vyletěla přesvědčivá sprška drobků.

„Aha. Co to jíš?“ vyzvídal jsem. Hlasitě polkl a předvedl přitom zdařilou imitaci hroznýše královského.

„Jím? Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Myslím, ž